Úvahy jednoho Štěpána

"Úvaha nad smrtí, coby nástrojem vyvolání

 a udržení strachu - aneb plán negativního

stavu na ovládání lidí a jejich držení

v nevědomosti"

 

Z pohledu symbolů - kříž jako "symbol smrti"

 (jeden z možných výkladů, zde keltský odkaz dle andělského sdělení kamarádky).

Obecně - když řekneme, že je něco "kříž" tak je to těžké, nepohodlné,

zkouška, utrpení - takže je to nejen symbol "

propojení dualit/dokonalosti"

: muž-žena, jin-jang, oheň-voda, pasivní-aktivní, tvoření-ničení,

život-smrt... ale může být chápán i jako "konec/završení"

(proto se nad mrtvým zamává křížkem),

symbol "bloku/ochrany"

(nějaký úder nebo příchozí energii zablokujeme křížem,

překřížíme ruce - jako X) a vlastně i "pasivita/uzavření se"

(když si chci udělat ochranu, odpojit se od vnějšího světa, chvilku se izolovat,

tak prostě - udělám nad sebou na chvíli kříž,

odpojím se od systému, krátkodobě "zemřu pro vnější svět").

 

Na smrti není nic špatného a dokonce je potřebná a vítaná,

viz ty báje o nesmrtelných (a hluboce nešťastných) lidech...

 - vše už znali, nic je nebavilo, jejich životní přátelé zemřeli a

byli tu sami, bez své doby a svých zvyků...

Takže se jen trápili. Ale smrt vyvolává strach (jeden z největších vůbec)

a to asi tím,

že se něčeho vzdáváme - ega, těla, své pozemské škatulky tady,

dočasnosti, malého já, omezení ve dvojnosti, života v času a gravitaci...

a to každý neunese, toho se bojíme, protože máme pocit:

"To a to jsem nezvládl, neudělal dobře, to bych ještě chtěl zažít,

tohle spravit, tohle vyžehlit a odpustit; tamto zase si znovu prožít,

 něco se naučit, mít zase naději, nové impulsy,

prostě něco, cokoliv, co mě povede dál a bude bavit,

naplňovat nebo fascinovat, co mě tu podrží,

co mi dá nový svěží dech a naději, šanci,

co mi znovu zapálí svíčku života" atd.

Je tam mišmaš viny, nadějí i pochyb.

 

A ten strach je špatný, ne smrt... ta jako taková je vlastně dobrá

(úplně "blbá" jednoduchá logika - kdyby nebyla smrt, jak bychom se tady vešli?

Kam bychom šli? Co bychom jedli?

Nemohli bychom mít děti... vše už bychom znali,

nic by nás nemohlo překvapit, potěšit, naučit se něco nového...

bylo by to věčné utrpení :)

Ale ten strach - že se nám ještě nechce, protože "nevíme kam",

nikdo nás na to nenachystá

(osvěta, "výchova k životu i přípravě-

akceptování smrti jako nezbytným podmínkám života"...).

Je to tabu, o těch věcech se nemluví, tak jdeme pak "do neznáma a sami"!

A z toho máme strach. Proto ty komunity indiánů,

 kde jsou všichni propojeni a v přirozenosti a společné úctě a životě,

kde si pomáhají, potřebuji se a neizolují se vzájemně,

 aby se chránili... tak tam to může být mnohem snazší a

vlastně krásné, zážitek završení, transformace, cesty Dál, výš,

do jiné formy a podoby existence.

Důležitá je jak ta víra, tak ten pocit - pospolitosti,

přirozenosti a známé cesty,

kde člověka provází jeho milí, jeho tradice, kultura, zvyky,

 jeho víra a jeho naděje a láska.

 

Člověk se bojí, logicky a přirozeně, když je sám a jde do neznáma.

Tak proč lidi nespojit? Sdílet tu zkušenost, názory, různé pohledy,

tipy, doporučení - vždyť nás to čeká všechny!! Do jednoho...

A tím odpadne ta "nekonečná-absolutní samota".

Že je člověk na to sám a jediný, kdo ho čeká (a podpoří) je Bůh

(v tom lepším případě, když je věřící), nebo "nicota"

(když nevěří, nebo už zapomněl).

A z toho máme strach... že po nás nic nezbude,

rozpustíme se v prázdnu a šlus,

 konec, tečka...

Ale - ono tam něco Bude! To přece musí být - je snad možné, že by

"Z Něčeho nebylo nic"??? ;-) Měli bychom se učit i umírat,

tak jako se učíme žít!

Někdy to může být snad ještě důležitější, protože (přísloví)

"Konec dobrý, všechno dobré" a (prý) myšlenky na konci života,

to na co naposledy myslíme,

hodně dělají na naší cestě dál napříč dimenzemi a za Světlem,

na cestě Vesmírného dobrodružství Života, cestě Věčností...

Samotu bychom proto měli přetransformovat na

"spojení-sdílení-otevření se"

 (viz dnešní trend sociálních sítí)

a i takovou velkou a silnou zkušenost, jako smrt a vše s ní spojené,

sdílet, otevřeně probírat a komunikovat spolu.

A pak už nepůjdeme ani do neznáma ("Něco tam přece bude!"), ani sami

("Je tu někdo, kdo si myslí, že neumře?" -> "Šli tam všichni" :)

 ... A tím se ten, opravdu nepříjemný a obtížný, strach, hodně

 hodně zmenší a tato náročná a bolestivá zkouška,

bude pro nás už snesitelnější.

 

A to je celé to zlo -> že nás schválně tím už od malička někdo straší,

chtějí aby jsme se toho báli a proto žili "na povrchu",

kde se nezastavíme, furt "jedeme a něco řešíme",

nemáme čas vypnout, vysadit...

Pasivita je pokládána málem za zločin a vadu na kariéře,

slabost je vymýtána, trestána...

A myšlenky na smrt a úvahy "o tom, co bude potom" jsou brány tak,

že člověku "asi hrabe nebo je přetažený"...

Takže - dobrý plán negativního stavu:

"Vytvořme, přiživme, udržujme a posilujme v lidech STRACH ze SMRTI"

- a ovládneme jejich ŽIVOT!

Protože to je druhá stránka a když získáš jednu stránku mince,

souvisí to s protipólem, duálním 2. principem...

Je to jako tu "minci Života" na jedné straně pošpinit něčím hnusným

(sliz, hlen) - pak se ji bojíme/štítíme vzít do ruky, i když Víme, že:

Jedna strana je úplně čistá a bez poskvrny!!

 

A život nejde jen tak získat, zaprodat si - ten chrání sám Bůh,

to je síla světla, lásky a tvořivosti, to je to, co chceme, vítané,

oslavované a krásné - tam ďábel nemůže! (to je strana,

na kterou svítí Slunce, tam se "tma nevecpe" :)

Takže na to jde "přes temnou stránku, stínovou strategií"

- ovládnout život přes smrt... = přes strach ze smrti.

A to jde, protože to jsou propojené principy a když ovládáš jeden,

druhý taky destabilizuješ... (viz mince).

"Když už není možné, aby tma pronikala světlem...

 tak aspoň uděláme umělý-pasivní-doplňkový princip-konstrukt:

Zábranu/stínítko, přes které světlo neproniká. A tím vytvoříme tmu"

 (která sama o sobě - neexistuje!

Je to pouze - nepřítomnost světla = její definice není možná

"pozitivní formulací",

 musí se prostě popsat jen jako "nedostatek něčeho-světla",

sama o sobě nemá takovou tu jsoucí-aktivní podstatu. :)

 

A to je odvrácená strana (mince, Měsíce apod.).

Tedy padlý anděl, vláda Stínu, Temnota...

Principem jakoby: "Když chceš vyhladovět Anglii,

obsaď Francii, přístupy k moři a přístavy".

Nedostaneš ji v námořní bitvě nebo invazí,

tak na to musíš pasivně-obléháním, izolací.

A to je zkouška - pro nás všechny - zda tento

"temný drak negace"

v souboji dualit může ohrozit "statečného lva srdce".

Jasně, že nemůže - pouze, když lev zapomene na to,

kým je - pak může (i když iluzorně) se drak dostávat navrch...

 

A to je zkouška pro nás všechny - a nejen ve spojitosti se smrtí –

abychom PAMATOVALI na to, kým opravdu jsme,

Co/Koho máme v SRDCI...

a vždy si tento pocit - tuto lásku,

víru a odvahu - připomínali a udržovali si je,

protože to nás osvobozuje od pout bolesti,

strachu, negací a vede dál, na cestě Života a tvoření –

na cestě malostí lidské existence k velikosti Božího záměru.

 

<3

 

ŠMP 17.1.2015

 



                       
        

 

Dovolte lásce a léčivé energii andělů vstoupit do Vašeho běžného života.

                                                                                 

Andělé mají vnitřní sílu dotknout se každého z nás a nabídnout mu svoji ochranu, vedení a nekonečnou lásku.

 

Kontaktujte nás

Kontakt